Texty

1 Intro

Vítej! jsme Nula Číslo Jedna!

2 Duch doby

Kdo byl první, co chtěl sám ovládat světy?
A kdo se o to snaží právě v tuhle chvíli?
A kdo je ten, co má od ďábla ty nejhezčí věty?
Pro koho jsme právě teď nuly vedle nuly?

R: Nápomocně nataženým pažím zas zobáme z ruky – přiznáváš!
Nalezlí jim do dlaní, sevřením určují naše cesty.
Moc malí, slabí na to, abysme jim zvedli prsty – říkáš!
Moc velcí, silní na to, abysme jimi dusili jiný – zvládáš!!

Pokaždý vlítnem po hlavě do stejný krize,
pokaždý dušujem se, že jsme lepší lidé,
pokaždý máme jasno, kde dřív byla chyba,
tísíc let opakuje se to pořád znova..
R:
Přestat si nalhávat, že s tím nic nejde dělat,
přestat si nalhávat, že tam nepadnem znova.
Kolikrát už jsme si vypálili rybník a lesy,
nevěřícně popíráme, že právě se hnuly ledy.
R:

3 0No.1

Otřel o tebe školenou pěst,
pak přidal k tomu pár hustejch gest,
no bylo jich na jeho straně šest,
jako první, co dal ránu, je teď guru!

Stejně tak si připadal,
když tu holku opi a udělal,
je spokojen, i když se rvala,
že byl první, dobře ví že nula!
R:
Tuhle Vostrej kluk ale ztratil řeč,
když chtěli po něm IQ test,
on chtěl rvát si vlasy,
což jde těžko pánům rasy!

Tak svaluje vinu na lidi,
na počasí, cigány a na židy,
mně líto ho je, když bleje na četech,
večer znovu povstane jeho nula číslo jedna!
R:

4 Lyrická balada

Dnes nechci slyšet žádný dojemný srdcervoucí kecičky,
ja chci jen v klidu dopít a jít k baru balit kočičky.
Zas zítra bude čas poslouchat kapající slzičky,
zas zítra bude čas brečet do studený polívky.
Z milostné romance lyrická balada,
teď holčička svýma modrýma očima mě škrábala.
Už vůbec nebyla legrace vyjít si do kina,
vždy vracel jsem se do bytu zlej s krvavýma zádama.
R:
Ztratil jsem klid a ztratil jsem odvahu,
a ztratil jsem štěstí, narážel při chůzi pozadu.
Vždyť těžký myšlenky vršily se jak stavební palety,
co postavily se na mý osobní doklady.
Vnitřnosti hemžící se jak žížaly v pixle rybáře,
při představě, že jsem právě s ní chtěl bejt u oltáře.
Proboha, co všechno s člověkem tohleto dokáže,
žene mi sarkastickej smích do tváře.
R:
Blesky z mý hlavy střílí do celýho těla,
začíná bejt jasně vidět, co je teď třeba.
Alkaloidy rozehnat bouřkový mraky z hlavy,
otrávit střeva s pomocí právě dopitejch lahví.
Nepřehrávat si to v hlavě neustále znova,
ať se ztratí každej kruh, každá má podlitina.
Rozplést uzly, zpřetrhat vazby, nitě a lana.
Budou mě teď provázet chvíli opilcova rána.
R:

5 Naděje

V písku kdesi v poušti,
hledám, kde je.
Z dlaní se práší,
vyschla naděje.

Že vody je spousty,
slunce ji nevypije.
Že je vidět Al-Faiyum,
písek se usazuje.

Mě nechce se vstát,
napospas čekám vsedě.
Už nechci dál jít,
dokud nepřijde – naděje.

Zas cítit, že je,
věřit, že existuje.
Že sílu mi dá,
sílu z naděje.

Místo písku v očích
vítr, jenž otře slzy.
Ve vyprahlých dunách,
vím, kde mám oázy.

6 Palčivý tlaky

Tvoje dlaně kopírují tvar hlavy,
mezi prsty svíráš vlasy.
Vtlačit dovnitř palčivý tlaky,
jenom silou tvojí ruky.

Jak odpadky z mojí skládky,
co vítr vane ke mně pořád zpátky,
jsou myšlenky, co hopkají mi po koberci…
A já se schovám pod postelí!

Hop, hop….

7 Opodál

Prohrabávám se svědomím,
dnes si opět neodpovím.
Snad si zas nebudu lhát,
snad se spolu nebudu rvát.

Hledám, co mi uniká,
co mezi prsty proplouvá.
A najdu, co odmítám,
splašky, co do žil pronikaj.

Bože, já se pobodal
a pak to maskoval!
Život není kriminál!
To já jsem bachař opodál.

Kocovina, co bolí hodiny -
- nic dobrýho vteřinám!
Život není kriminál,
to já jsem bachař opodál.

Opodál..
Stojím já..
Tak pojď se rvát..
sám se sebou rvát!!

8 Nelze být

Nelze být politikem a politologem zároveň,
těžko být sám sobě světoznámým kritikem,
profesionálním houslistou a profesionálním zedníkem,
těžko být pacifistou a trávit čas paintbollem…

Nelze vědět všechno a mluvit s rozumem,
nelze být andělem a zároveň démonem,
těžko být na světě nejlepší milenec,
a přitom mluviti – jako světec.

Těžko se mluví o všem, co zažiješ,
stejně tak o všem, čím neprojdeš.
Není snadný chovat se a mluvit rozumně,
na světě, kde nelze myslet rozumně..

9 Zvony

Nad kostelem bijou zvony,
ke dveřím sunou se postavy.
Co celej život denně se modlej,
to chtějí mít štítek čistej.

Hluboce věří na odpustky,
účel světí jejich prostředky.
A pak, hned jak opustí prostory božího domu,
rozsévaj bez obav svou vnitřní zlobu!
R:
Nad kostelem zvoněj zvony,
dole stále stejné osoby.
Přišli vodou umejt si ruce,
na lavici narovnat si záda.

A pak, hned jak kostel zmizí za rohem ulice,
sejí, co jim dovolí jejich plíce!
Nezapomenou každý den se modlit,
aby mohli zase škodit!
R:

10 Jen málo co

Jen máloco pomele s našimi apatickými těly…
Deset mrtvejch – nasere mě stejně, jak když nepřijede MHD.
Víc zkazí mi den po práci odpolední špička…
Než že dnes v odpoledních hodinách vymřel další druh!

Když chceš tak klej.. hej
Když chceš tak střílej!
Tak pal! Tak ale pal!

R: Když chceš tak střílej!
Jen o tom do prázdna nekecej!

Jen máloco pomele s našimi apatickými těly,
Deset mrtvejch – nasere mě stejně, jak když nepřijede MHD.

Když chceš tak klej.. hej
Když chceš tak střílej!
Tak pal! Tak ale pal!

R: Když chceš tak střílej!
Jen o tom do prázdna nekecej!

11 Rep o repu

Dávám hiphoperům poslední šanci:
Přestat hrát si na negry, co právě vylezli basy.
Přestat hrát si na tupý a přesto vostrý hajzly.
a předstírat, jak pocházejí z gangovýho pekla,
vnucovat, jak jsou pro ně samozřejmost prachy a děvka.
Kult hlouposti, nevědění a prachů, přímých gest,
přehlížení všeho, co může rozum splést.
Neomílat dokola, že právě oni jsou ostuda města,
mezi paneláky jde po nich policie státní i městská.
R:
Pěstujou kytky, chlastaj, fedrujou a klidně napíšou,
že psát texty nemaj strach a jsou nejlepší kapelou.
Co na tom, že chybí myšlenka, chybí téma, chybí změna!
I jejich idolům chybí názor, chybí odstup a téma!
Jak dokáže se rvát, tak dokáže i milovat,
a co všechno zažil, ty vole, vo tom těžko vypravovat.
Ze všeho vzal si ponaučení a teď nám ho repne,
jsou to na světě nejlepší chlapi, choď k nim jak k vědmě.
R:

12 Vrah

Napadá mě fakt,
že ten komu pomáhám,
je vrah.

Napadl mě strach,
zbil komplex,
okradl hlad.

Marnost a děs,
ten komouš věřil,
zatíná pěst!

Procházím se rád,
jednou potká mě
můj vrah.

Vyleje svůj vztek,
ukradne díl,
co mu svět sek.

Hloupost a hněv,
co naplňuje,
jeho zpěv!

Vystavěl ze všech zeď,
pro všeobecnej náš
pohled.

13 Tak já se balím

Tak já se balím,
tak já se balím,
tak já se balím,
tak ahoj!

Sbalilas mi všechny věci,
sbalil jsem si všechny věci,
ten kartáček si nech,
je tvůj…

R:Tak já se balím.

Bolí mě z tebe zuby,
a ze zubů hlava,
mám tě totiž plný zuby,
tak ahoj…

Nemusí tě to mrzet,
vždyť já jsem přece hnusnej,
tak já se balím,
tak ahoj.

R:Tak ahoj,
tak já se balím.

Bylo to s tebou pěkný,
a bylo to s tebou hnusný,
a taky hnusný,
bůh s tebou.

Měla jsi krásný tělo,
hmm a ty prsa,
všechno si to nech,
ahoj…
R: Tak ahoj,
tak já se balím.
pa! Ahoj!